Pampeliškový med

 Taková jarní klasika. Vařila jsem ho s mamkou už jako malá. To byla dřina, než jsme se ségrou spočítali a natrhala potřebný počet pampeliškových květů.

Bylo krásné slunečné odpoledne. Jiříček zrovna usnul, tak jsem měla čas natrhat plný košík květů. A večer jsem je stihla i povařit. Pampelišky mám ráda, jsou to taková malá sluníčka. A krásně voní. Akorát od čichání k nim, máte žlutý nos :D

Když jsem druhý den med uvařila a nalila do skleniček, vyrobila etikety, a chtěla si tu parádu vyfotit venku, bylo zrovna po dešti. Ale fotky jsou, s kapkami deště, zplihými pampeliškami a jedním pomocníkem.

Med má tmavou barvu, protože jsem použila tmavý třtinový cukr.

Roste jako z vody

U minulého příspěvku jste psaly, jak Jiřík roste. No aby ne, ve čtvrtek to byly dva měsíce od doby co se narodil. To ani není možné. Jakoby to bylo včera, kdy jsem poprvé držela v náručí to malinké miminko.

A jaké je Jiřík miminko? Je hodně kontaktní, rád se tulí, často spinká, i když už ne tak často jako před pár týdny. Rád spí venku. Začíná se smát, a je pořád hladový.

Foliovník už stojí

Ale byla to dřina. Skopat drny, vykopat zem trochu do hloubky, zrýpat, rozbít hroudy, složit konstrukci, natáhnout fólií, navézt do záhonků zem z kompostu...

A samozřejmě zasít a zasadit zeleninu.

Po stranách mám zaseté ředkvičky, potom jsem zasadila předpěstovaný pórek, který si dosud rostl v ložnici na parapetu, a vzadu jsou sazenice salátů, které jsem dostala od taťky. Doprostřed dozadu pak přijde okurka.

A teď už je zalévat, zalévat, zalévat, plít, a konečně sklízet!

.............................................................................

A ještě vám ukážu, jak jsme letos pálili čarodějnice.  Jen my tři.  A pes.

Posezení u ohýnku, dobré buřty, i malá čarodějnice narychlo uvázaná alespoň symbolicky byla.