Dlouho jsem tu nebyla, já vím. Bohužel na blogování jsem neměla čas, ani náladu.
Ne kvůli koronaviru...
Jirkovi se stal v práci v lese úraz.
4. března dopoledne mi zavolal do práce, že má úraz, něco s nohama.
Jezdí s traktorem, tahá klády. Jedna se vymrštila, praštila ho přes nohy.
O půl hodiny později mi volal jeho nadřízený, že přijela sanitka, vrtulník je na cestě. A Jirka má zlomené obě nohy v oblasti bérců.
Bylo mi hrozně, nevěděla jsem, co mám dělat, co s ním bude, měla jsem hrozný strach.
Protože chlapi pracovali ve skalnatém a hornatém terénu, byl vrtulník se specialistou na slaňování jedinou možností, jak Jirku dostat bezpečně a s co nejmenší bolestí dolů.
Odpoledne mě kamarád odvezl do Budějovic, na řízení jsem se necítila. Bohužel Jirka byl zrovna v tu dobu na operaci, kde mu jednu kost na každé noze museli sešroubovat, druhá prý sroste dobře sama. Za pár dní ho převezli do Prachatic, kde si poležel ještě několik dní.
Ze začátku jsem za ním jezdila každý den po práci, ale potom byly návštěv kvůli koronaviru zakázané.
Tak jsem se snažila trávit čas šitím roušek, procházkami s Argem, prací. Ale moc jsem nespala. Argo byl také nějaký smutný, ráno nechtěl jíst, byl zvyklý, že ho krmí Jirka.
16. března se Jirka vrátil domů, a já začala pracovat z domova. Zaměstnavatel mi vyšel vstříc, jezdím do práce jen 2-3x týdně třeba na hodinu. Jídelní stůl se stal mou kanceláří.
Gauč vybavený ortopedickou matraci je zase Jirkovo místo. Když nepracuji, cvičíme cviky, které nás doktoři naučili, odpoledne chodíme ven. Tedy jezdíme, s vozíkem. Do června nesmí Jirka na nohy stoupnout. Pak dostane berle. Ale do té doby musíme fungovat s vozíkem. A to znamená přesunout nějaký nábytek, zvýšit postel, aby se mu lépe přelézalo, odšroubovat prahy. Hodní sousedi a Jirkovo táta vyrobili přes schody rampu.
Ale teď už to docela zvládáme. Musíme. Jen Jirka se už doma hodně nudí. Snad to s těmi berlemi už bude lepší. Za to na mě padly veškeré ostatní práce, dřevo, sekání trávy, nákupy atd.
Bohužel, to nebyla jediná smutná březnová událost, kterou jsem obrečela.
Samíček odešel do psího nebíčka.
Já s ním být nemohla, bylo to v době, kdy byl Jirka ještě v nemocnici.
Ale naši s ním byli až do konce. Věřím, že to věděl, že není sám, že se nebál.
Nikdy nezapomenu na to jak, na nás koukal z ohrádky, když jsme se ségrou přišly ze školy. Byl malinký, pomačkaný, s kulatým bříškem a roztomilou tlamičkou. Jak první roky ničil květiny, hrabal díry, sežral na co přišel. Jak byl přítulný, nesnášel vodu, miloval drbání na hrudníku, a vyhříval se na sluníčku.
Bude mi chybět, až přijedeme na návštěvu k našim, a on nás nepřiběhne přivítat...
..........................................................
Omlouvám se za tak smutný příspěvek, ale nějak jsem cítila, že to musím napsat. V této době si ani nemám moc s kým popovídat...
Ale příště už bude veseleji, slibuji, mám tolik fotek z Velikonoc, ze zahrádky, tolik jsem vám toho neukázala! A také už budu mít čas i na návštěvu vašich blogů.
Jo a v pondělí jedeme na kontrolu a rentgen, tak držte palce, ať to dobře dopadne. Děkujeme :o)
Moc vás zdravím a držím palce, aby bylo dobře :-) a bude dobře! Manžel to určitě zvládne i když chápu, že se musí nudit :-) A pejsek na vás z nebíčká kouká a dohlíží, naprosto chápu ten smutek :-( I přesto vám přeji krásné a pohodové dny z Jižní Moravy :-) Jana
OdpovědětVymazatVěřím a pevně doufám, že jste si svou porci vybrali a jaro přinese jen to pozitivní.
OdpovědětVymazatMěla jsem minulý rok nejhorší v životě, rakovina v rodině, problémy v soukromí, v práci, umíral mi jeden kocour / nakonec za duhový most neodešel a skáče tu dál / a jedna kalamita stíhala druhou.
Přišel nový rok a s ním nová naděje, hle a zase tu máme karanténu, nu a zase vzhlížíme, že bude líp.
Kačko, hodně slunce do života, hlavně zdraví :-)
Katko!!! Snad máte skutečně na dlouho vybráno! Zrovna včera jsem s manželem o úrazech v lese mluvili (občas školí i bezpečnost práce), že jsou ty nejhorší... Dobře to dopadlo, držte se!
OdpovědětVymazatO Semíkovi vím, dobře si pamatuji na tu bolest a prázdnotu v srdci, když odešel Barnabášek... Pomůže štěňátko! Plánují ho vaši?
Moc tobě i všem u vás přej, aby byly dny už jen lepší! Helena
Katko, tak snad jste si svou dávku neštěstí vybrali na hodně dlouhou dobu. Je dobře, že jsi se z toho tady vypsala. Ono to pomůže, to znám. Tak držím palce, ať se tvůj muž rychle uzdravuje a určitě bude jen líp.
OdpovědětVymazatKačenko, věřím, že už bude jen lépe. Je fajn, že máš kolem sebe lidí, kteří rádi pomůžou.
OdpovědětVymazatKdyž našim zemřel pejsek, vlčák, miláček rodiny, naši už dalšího nechtěli. Tak aspoň poskytují azyl kočkám z okolí ;)
Přeju pohodové dny.
Milá Kačí, byla to teda nálož. Jsem anonym, moc ráda čtoucí co se ve Všem životě děje. Život je hold takový, naloží nám toho, že jen funíme. ALE s manželem to určitě bude dobré, zvládli jste to na jedničku a jistě ještě budou rychlé pokroky. Zase to jistě Váš vztah upevnilo. Máte na sebe spoleh. A s pejskem, no tu bolest pochopí jen ten, kdo zažil. i já už mám dvě zkušenosti. Nikdy člověk nezapomene, mají místo v našem srdíčku.. Lenka
OdpovědětVymazatKatko, to je teda mazec, jedna strašná zpráva za druhou. Držím pěsti Jirkovi, aby se ze všeho dostal a v červnu se mohl postavit na nohy. A Samíka je mi moc líto, jako malý mi připomíná naší Terri.
OdpovědětVymazatMoc vám oběma přeji, ať už je jenom lépe. D.
Kačenko milá, určitě bude dobře. Moc držím palce, ať dostanete dobré prognózy. Jirka má skvělou ošetřovatelku, tak to jistě zvládne.
OdpovědětVymazatOpatrujte se a věřte, že ty špatné dny jsou už za vámi...
Katko, tak vám tedy dal březen zabrat. Držím palce, ať se Jirkovi daří pořád líp. A tobě hodně síly, teď ji fakt potřebuješ.
OdpovědětVymazatMěj se co nejlíp to půjde...
♥♥♥ držím pěsti, zase bude líp !!! Radka
OdpovědětVymazatAch, Káťo, držte se oba! Několik vážných úrazů má můj muž taky za sebou a vždycky to bylo hodně náročné. Ale vše nakonec dobře dopadlo a následky naštěstí nejsou takové, jaké lékaři předpokládali. Věřím, že i Tvůj Jirka bude v pořádku, zvládnete to.
OdpovědětVymazatPřeji hodně sil, Jindra.
Kačenko, zase bude líp, věřte tomu. Manželovi přeji dostatek trpělivosti - je to k uzoufání nic nedělat, na nohy nestoupat, i když už to pak nebolí, ale vyplatí se zatnout zuby a vydržet, trvá to dlouho, ale nohy se mu krásně zahojí, vím, o čem mluvím, měli jsme v širší rodině docela dost úrazů včetně zlámaného kolena, ramena, obratle a obou kotníků, všichni jsme se z toho úspěšně vylízali, mnozí z nás mají v sobě železa natrvalo, ale chodíme, běháme a zlámané koleno dokonce opět hraje fotbal. Rehabilitace trvá dlouho a docela dost to bolí, hlavně ze začátku, svaly, potvory, strašně rychle ochabnou, ale dají si říci a vrátí se do kondice. A Vám přeji energii a optimismus a oběma držím palce. Nejsem pravidelná čtenářka Vašeho blogu, ale vždy se tu potěším milou atmosférou, která z Vašich příspěvků dýchá. Zdraví Vás Jitka
OdpovědětVymazatAhoj holky,
OdpovědětVymazatmoc vám všem děkuji za milé a povzbuzující komentáře, moc si toho vážím!
Pondělní kontrola dopadla dobře. Podle rentgenu kosti dobře srůstají, ohebnost kolen a kotníků je prý také v normě. Tak jsme rádi. Děkujeme, že jste na nás myslely :o)
Kačenko, to nejhorší je už za tebou a věřím, že manžel bude zase přeskakovat kaluže. Pečuješ o něj s láskou a ta uzdravuje. Psaní o Samičkovi je smutné, ale určitě na něj dál budeš vzpomínat s láskou - vím pejskové jsou členové rodiny a když odejdou, tak je moc smutno. Přeji ti už jen samé šťastné dny. Iva
OdpovědětVymazatMilá Kato, jejda jejda, to jsou zprávy. Vždy se snažím hledat to dobré, Jirkovi se nohy hojí dobře, v tobě má velikánskou oporu, už začal květen a červen tu bude co by dup. Hlavně, že se nestalo nic horšího. Jsi opravdu skutecne skvělá žena, jsi Jirkovi velikou oporou. Jednu budete s úsměvem vzpominat.
OdpovědětVymazatDěkuji, že ses ozvala, myslím na tebe casto. Na Šumavě jsem byla jednou a učarovala mi tak moc, že doufám, že se zas někdy s mužem dostaneme.
Hodně síly, trpělivosti a věř, že bude líp.
Samikovi přát psi nebicko, já obracím každé zvířátko, které dětem odejde, je to prostě člen rodiny, i když pouze nema tvar.
Katko, tobě i Jirkovi přeji velikou trpělivost, hodně síly, lásky a pohody a zdraví.
Moc a vás myslím a věřím, že bude líp.
Bohunka
Přeji Vám hodně sil a pevné nervy a hlavně lepší zítřky! Ať se Jirkovy nohy dobře uzdravují! 😉
OdpovědětVymazatOpatrujte se, Peťka 😉