Přejeme vám...

Naše první společné Vánoce

Advent jsme si naplno užívali. Nejhezčí byla návštěva adventních trhů v Pasově, kam jsme vyrazili v sobotu 16.12. Do Pasova to máme skoro stejně daleko jako do Českých Budějovic, jen o pár kilometrů dál, takže se tam určitě ještě někdy podíváme. Cesta v Německu byla krásně upravená, i když skoro celou cestu sněžilo a kolem silnic byla závěje tak vysoké, že ani patníky nebyly vidět.
Jen jízda po městě a jiné značení, na které nejsme zvyklí, nám dalo trochu zabrat. Nakonec se nám podařilo zaparkovat, a mohli jsme se tak vydat na náměstí na trhy.
Hned nás zaplavila vánoční nálada, po celém městě byla světýlka, řetězy, dekorace. Prostě nádhera. Ani jsem nestíhala všechno fotit.
Dá se říci, že na náměstí nás dovedla vůně svařáku, klobásek, smažených koblížků a jiných dobrot. Ta vůně se linula celým městem. Samozřejmě jsme museli ochutnat :D
Po setmění bylo všechno ještě hezčí. Vánoční atmosféru si užívali všichni kolem.
Stánky byly plné dobrot, ručně vyráběných dekorací a pletených rukavic a dalších nádherných věcí.

Domů jsme si přivezli medové vaječňáky, jeden pro nás a jeden pro taťku, medový rum, pohledy rodičům a babičkám, a nějaké dekorace. Sněžítko se sovičkou jsem si zamilovala :)

Přes noc z neděle na pondělí 8.12. nám napadlo tolik sněhu, že jsme ráno naměřili 26 cm. Postavili jsme si maličkého sněhuláka :D
A taky jsme skoro neodjeli k rodičům, jak byla zapadaná cesta :D

Večery jsme trávili u televize, zobali cukroví, a já vyšívala.
Pro kamarádku k vánocům polštářky s koníčkem, sobíkem a vločkami. Pro sebe jsem si vyšila severské skřítky :)
Cukroví jsem z počátku mlsala jen já. Jirka nechtěl, prý byl zvyklý že mu mamka zakazovala jíst cukroví než nastane štědrý den. Já zase byla zvyklá si brát kdy jsem chtěla. Když se to snědlo, mamka přidělala další, byla ráda že nám chutná.
Ale když jsem mu vysvětlila, že cukroví jsem pekla přece proto, aby se snědlo, a ne abych ho sušila ve špajzu, a chodili jsme se na něj koukat, tak si dal. A jak mu chutnalo :D

Kapr ve vaně musí být :D

Stromeček jsme ozdobili perníčky, slaměnými ozdobami a šitými muchomůrkami, pověsili jsme i pár skleněných kouliček.
Po ranní debatě a dlouhých minutách přemlouvání Jirky, že na štědrý den k snídani si opravdu nebude na rohlík dávat šunku ani salám, ale ať si vybere třeba marmeládu, jsme viděli perníkové zlaté prasátko :D Ale byl to boj. Argumentoval tím, že prý už ani ve vlastním domě si nemůže dát kus masa :D

A zase cukroví. A domácí čokoláda. Je výborná. Obyčejná kakaová hnědá, bílá je s kokosem. Miluju to vyklepávání z formiček :D
Dělávala ji moje prababička, pak jsem si dělala jako malá s mamkou. Už několik let jsme ji nedělali, a letos jsem si na ni vzpomněla.
Také ji děláte?

A takhle vypadal náš štědrovečerní stůl. Měli jsme tradičně kapra, kuřecí řízky a bramborový salát. Rybí polévku jsem vařila poprvé sama, ale docela se povedla. Jirka ji nejí, tak měl aspoň česnečku.
Po večeři jsme si rozkrojili jablíčko...

...a pustili se do rozbalování.

Nadělili jsme si lyže. Budu se poprvé učit lyžovat. Nikdy není pozdě :D

Doufám, že vás tento dlouhý příspěvek moc nenudil, ale ještě bychom chtěli vám všem popřát

Krásné a pohodové vánoční svátky,

užívejte si každého dne.

A aby byl nový rok při nejmenším stejně

pohodový, úspěšný, plný lásky a radosti, 

jako ten letošní.

Káťa, Jirka a Argo :)